Kdyby mi někdo řekl, že nejtěžší část na tomto webu bude napsat něco o sobě, nevěřila bych tomu.

Ahoj, já jsem Natálie a tohle je ta zranitelnější část.

Jsem vysoce citlivá duše, která cítí dříve, než promluvíš. Už od malinka jsem byla velmi citlivá na energie, hluk, světlo, pachy a vše možné. Jenom jsem to neuměla pojmenovat. Vše jsem si vždy brala velmi osobně a neuměla jsem to vypustit ven. Byla jsem jako houba, která to nasává, ale ven už to z ní nejde.

Když mi bylo 7, umřel mi táta a s mamkou jsem nikdy moc dobrý vztah neměla. Nikdy jsem se netočila kolem hodně lidí, spíše jsem vždy byla raději sama kolem zvířátek, protože mi nikdo nerozuměl. Dlouho mi trvalo pochopit, proč mi lidé nerozumí, proč jsem tak odlišná. Proč cítím tak moc. Cítila jsem se celý život velmi sama, i když pár lidí kolem mě bylo.

Až v mé dospělosti začala hluboká transformace, během které se postupně začal zlepšovat i můj vztah s mamkou. Součástí této cesty bylo i odpuštění.

Moje citlivost pro mě byla spíše prokletí. Nikdy jsem nezapadala a většinou jsem všude byla jako poslední a vše mi dlouho trvalo. Musela jsem se postavit už jako malá do mužské energie, abych se obrnila proti světu. Postavila jsem si kolem sebe zeď, takovou nepropustnou skořápku. Přitahovala jsem vždy zraněné lidi, zraněné uvnitř. Už tam jsem věděla, že jednou budu vést. Cítila jsem vůdcovské sklony, ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude touto cestou.

V mém životě bylo velmi mnoho překážek, plno bolesti. Možná jsem více dnů na tomto světě probrečela, než se usmívala. Moje citlivost a hloubka nebyla společností přijata, takže zůstala nepochopena a nevyjádřena. V mojí hlavě byla velká nedostatečnost, úzkosti, deprese. Točila jsem se v kruhu pořád dokola několik let. Když už to vypadalo, že se něco začíná zlepšovat, tak se to o to více zhoršilo.

Byla jsem naštvaná na vesmír a všechno kolem, že jenom mně se nedaří a že to tak asi má být. Byla jsem silně v roli oběti a nedařilo se mi dostat ven. Vždy jsem říkala, že věřím ve vyšší síly, ale jakmile se něco nepovedlo, celé jsem to otočila. Nic neexistuje, všichni jsou špatní. Můžou za to všichni, jenom ne já.

Tohle bylo velmi těžké. Bylo velmi těžké pro mě se z toho dostat, ale gradovalo to. Už to tak nešlo. Byla jsem velmi vyčerpaná. Vše, na co jsem sáhla, se pokazilo. I ta nejmenší věc, kde bych to nečekala. Každé ráno jsem vstávala a už jsem věděla, že ten den bude na ho… taky že byl.

Stále ale ve mně tam někde hluboko uvnitř svítilo světýlko. Ta malá Natálka, která si tak přála být svobodná. Byla jsem jako vězeň sama sobě.

Potom ale přišel moment, kdy už moje duše byla velmi vyčerpaná z této transformace, která trvala 3 roky velmi intenzivně. Mysl povolila. Mluvila jsem nahoru a ani jsem nevěděla, ke komu. Odevzdala jsem toto všechno, co nebylo moje, co mě tížilo. Jenom jsem věřila. Nevěděla jsem, jak to dopadne, ani co budu dělat, ani kam dál směřovat.

Jenom jsem věděla, že už to takto dál nejde a nezvládám to. Začala jsem říkat a cítit, že se všechno děje pro mě, ne mně.

Vše se děje pro moje nejvyšší dobro. Poté se mi nemůže stát nic, co by pro mé nejvyšší dobro nebylo. Obnovila jsem víru, krok po kroku.

Kolik pádů přišlo a kolikrát jsem se znovu zvedla a šla to udělat znovu a lépe. Padala jsem tolikrát, dokud jsem nepochopila, že já jsem ten tvůrce.

Já si tvořím vlastní realitu. Já jsem ta zodpovědná za to, co se mi děje. Převzala jsem zodpovědnost. Nekřičela jsem do vesmíru: "Proč jsi mi to zase udělal?" Řekla jsem: "Dobře, beru to na sebe."

Já jsem zodpovědná za své myšlení. Pomocí myšlenek dokážeme neuvěřitelné věci. Vše to začíná uvnitř nás. Časem se začaly věci osvětlovat, i když stále mě vesmír testoval, zda to myslím s tou zodpovědností vážně.

Hledala jsem několik let své poslání a dnes tu stojím a žiji ho. Je to něco, co mě naplňuje celým srdcem a celou mojí duší. Pomáhat s čistým záměrem a láskou pro tento svět.

Často říkám, že nejlepší průvodci jsou ti, kteří si to zažili sami. Sáhli si na dno a znovu se odrazili zpět. Nejsou to ti, kteří mají milion certifikátů, ale ti, kteří jsou skuteční.

Dnes už vím, že citlivost je mým darem, a proč jsem si touto bolestivou cestou musela projít. Právě proto, abych možná mohla vést právě tebe. Za tuto cestu jsem velmi vděčná, protože jsem obětovala žít život mladé holky pro svůj růst. 

Jenom jedno… děkuji 🩷